Zúčastnil jsem se já, Hóky, Lucka, Olča a Igor.
Tento týden ve čtvrtek v deset večer mi zvonil telefon. Mrknu na něho, kdo mě takhle pozdě volá a on Hóky. Že jde z hospody a co dělám a tak. Řekl jsem, že plány, které jsem měl na sobotu padly, a tím pádem, kdyby se mu chtělo, můžeme jet kopat na Ovčín. On na to, že klidně. Začali jsme řešit, že by bylo dobré sehnat ještě někoho. Napadl mě Michal, nebo Honza, ale jak se zanedlouho ukázalo, oba měli už jiné plány. Takže Hóky rozjel verbovací akci mezi kamarády. A byl docela úspěšný, naverboval tři kusy masa (to je Kubovo označení pro dobrovolníky J. Sraz jsme si dali kolem desáté na místě. Hóky přivezl všechno maso sebou, já jsem přijel sám. Dnešní plán prací byl jenom kopat a těžit, žádná odborná práce. Než jsme zalezli do jeskyně, proběhlo proškolení a dovybavení masa. Pak už následovala samotná cesta až nakonec jeskyně, kde jsme potřebovali kopat. Já jsem se přesunul na konec plazivky, kopal jsem a plnil kbelíky. Ty jsem, někdy lépe a někdy hůře, posunoval Hókymu, který je podával Igorovi. Igor a holky měli nastarost ukládání vytěženého materiálu na provizorní skládku a čištění kbelíků. Není nic horšího, než když někoho napadne zasunout do sebe špinavé kbelíky. Do sebe zasunout nějak jdou, ale dostat je od sebe je potom horor.
Dnešní akce nebyla nijak časově náročná, raději už na druhou jsme měli nastavený budík. Když zazvonil, tak jsme se začali v klidu balit, po cestě jsme se ještě fotili s Hašlerkami, prý kvůli nějaké soutěži. Takže až jsme byli všichni v pořádku nahoře, zjistili jsme, že už je půl čtvrté. Opravdu jsme nespěchali J. Určitě ještě příští akce bude zaměřena na kopání sedimentů další části jeskyně. Bylo fajn, že se na akci objevily zase po dlouhé době nějaké holky, byla tam úplně jiná atmosféra a rozhodně byla i sranda.