Zúčastnil jsem se já a Martin
Pracovní akce Kamenný ponor. O plánu další pracovní akce jsem kluky informoval pomocí zprávy, ale zájemce byl nakonec jenom jeden a to Martin. Ostatní nemohli. Sraz jsme měli klasicky na desátou. Hned po příjezdu na lokalitu jsme začali připravovat věci, taky jsme se chystali v klidu nasnídat a uvařit kávu. Ale ještě jsme ani pořádně nenakrájeli chleba, když začalo pršet z nebes. Tak jsme se museli schovat do provizorní základny, kterou Martin používá jako auto. Je větší než to moje. Tady jsme dovařili kávu a posnídali.
Stačilo jenom počkat, až přestane pršet. Dočkali jsme se a rychle se běželi převléct. Martin byl rychlejší, něco ještě nachystal a rychle spěchal do díry, protože znovu začínalo pršení. Já jsem mu spustil nadvakrát věci a už jsem se chystal dolů, když si Martin uvědomil, že jsem neposlal krumpáček. Tak jsem spěchal a rychle znovu odemykal auto a hledal krumpáček. I když jsem spěchal a i když to netrvalo dlouho, tak se mezitím rozpršelo natolik, že když jsem slezl dolů, overal byl durch mokrý. A pod overal jsem začínal vlhnout.
Nebylo na co čekat vydali jsme se dolů. Tam jsme pokračovali v kopání a čištění profilu chodbičky. Byli jsme jenom dva. Tak jsme si vzali několik kbelíků s tím, že je naplníme a na několikrát napodáváme až na meziskládku. Kbelíky jsme nechali naplněné. Vysypávat je pro tentokrát budeme až při těžení na povrch. Já jsem obsluhoval krumpáček a plnil kbelíky. Martin zajišťoval všechno ostatní, hlavně expedici kbelíků. Podařilo se nám naplnit 41 kbelíku, což je za daných podmínek až dost.
Akci jsme ukončili o čtvrté hodině. A měli jsme toho opravdu dost... Děkuji Martine.