Zúčastnil jsem se já, Martin, David, Honza, Libor a Jindra.
Pracovní akce Kamenný ponor. Už při poslední akci, kde jsme se s Martinem marně pokoušeli dostat do úžiny, kam nám jeskyně pokračuje, jsme se domluvili, že příští akce bude bourací, resp. pikovací. Akci jsem nevypisoval pro celou skupinu, ale jednotlivce jsem obvolal. S Martinem jsem se domluvil už při poslední akci a k němu přibyl David, Honza a nakonec i Libor s Jindrou. Ještě byla varianta, kde byl Hóky a Jarek, ale ti nakonec asi nedostali propustky :-).
Sraz byl klasicky na desátou. Když jsem dorazil na místo, už na mě čekal Martin. Vzápětí dojel Honza s Janou a dětmi a chvilku po něm i David. Základní sestava dne byla na místě a mohli jsme připravovat věci k bádání. Já jsem přivezl bourací kladivo půjčené od laskavého kolegy Jirky Kroupy z práce. David i Martin přivezli svoje soukromá vrtací kladiva Milky way. Nakonec se používalo to Davidovo. Má silnější stroj a větší baterky než Martin. Ale Martinovo bylo připravené jako záloha. Vzal jsem i fr. měnič, abysme si věci naposílali pomocí vrátku. Postupně jsme slezli do jeskyně, kde bylo krásně a příjemně, na povrchu bylo docela vedro. Honza šel na Nádraží, kam jsme se mu snažili dopravit pracovní materiál, bohužel vozíkům se nechtělo jezdit, asi z toho horka. Tak se Martin dobrovolně nabídnul, že je bude postrkovat při zaseknutí. Měl jsem chvíli dojem, že je postrkoval pořád. Ale nakonec se podařilo všechno dopravit až na Nádraží. Přesunuli jsme se tedy na konec a začali pracovat.
Honza s Davidem dostali instrukce, že až se objeví Libor, můžou se pokusit přepravit co nejvíce materiálu z meziskládky na Nádraží. Než ale přišel, věnovali jsme se s Martinem hlavně prohlubování profilu těsně před úžinkou. David s Honzou pracovali na úpravě několika míst. Hlavně kvůli snadnějšímu transportu materiálu. Práce spočívala v načechrání a následném odtěžení materiálu. Šlo to skvěle, náramně a nádherně. Až přišel Libor, David s Honzou ho okamžitě zapojili do přesunu materiálu. Při samotné akci jsem ho ani neviděl, měl omezený čas pobytu v jeskyni. Já byl na konci a on na začátku. Když měli téměř všechny kbelíky naplněné a přesunuté, přišel Jindra. Pomohl jim s přesouváním a rovnáním kbelíků na nádraží. Libor se rozloučil a odešel, Jindra dorazil až na konec za mnou, kde jsme ještě nějakou chvíli pracovali. Potom jsme se chvíli snažili nacpat do úžiny, ale zatím marně. Zatím :-) . S Jindrou jsme odcházeli z koncové části jako poslední a mezitím kluci všechno krásně uklidili. Je fakt skvělé a příjemné dělat takový koníček s kamarádka, kteří nejsou lhostejní a pálí jim to. Není potřeba je ke všemu pobízet, ale fungují naprosto samostatně a intuitivně. Když jsme byli s Jindrou pod šachticí, uvědomil jsem si, že klíče od auta mi visí dole v jeskyni. Jindra neváhal a doslova mě pro ně zaběhl (nechápu to). Kolem čtvrté hodiny jsme akci ukončovali.
Děkuji všem.