Zúčastnil jsem se já, Hóky, Jindra, Kuba a Milan se ženou.
Už delší dobu jsem se chystal požádat Kubu o pomoc kvůli vyztužení části stropu. A dnes jsme takovou akci uskutečnili. Kromě Kuby přijel i Milan, který má s podobnými pracemi zkušeností dostatek. Přijela s ním i jeho paní, ale bohužel jsem zapomněl, jak se jmenuje. Ta s námi do jeskyně nešla. Sraz byl na desátou a Kuba nám byl hlavně poradit a ukázat, kam a jakou výztuhu umístit. Jaké zpevnění zvolit. Původně jsem doufal, že nám poradí i jeden kamarád, který lokalitu dobře zná, ale nějak se neozval… :-. (Sraz byl v deset na místě. Ještě než jsem dojel do Krasu, tak mi volal Jindra, že slyšel, že jdeme bádat. A že by se rád připojil, ale že může až po jedné hodině. Dopoledne má prý nějakou aktivitu se svými potomky (s dětmi). Tak jsme se domluvili, že až bude moct, ať prostě přijede.
Po převlečení jsme se vydali postupně do jeskyně a hned pod vrátkem jsme začali řešit dva vyjeté kameny ze stropu. Na jeden jsem dnes dovezl výztuhu a s tím druhým potřebujeme poradit. Kuba i Milan se shodují, abychom se ho pokusili natlačit zpátky a podbetonovali ho. I po cestě dolů nám bylo doporučeno, abychom zajistili některé části stropu. Postupně jsme se posunovali dolů k cíli. K vyklínovaným kamenům ve stropu, není to dlouhý úsek. Ale klíny to před lety zajistil Zdeněk Havlík. A zub času se na nich podepsal. Poté, co nám oba řekli, jak místo zajistit, vydali se dolů na obhlídku zbytku jeskyně. Po obhlídce jsme se vydali na povrch, kde jsme poděkovali za pomoc a rozloučili se.
Venku bylo celkem teplo, tak jsme si s Hókym uvařili instantní polévku a po polívce neinstantní kávu. Váleli jsme se po trávě a odpočívali. Když už bylo kolem půl druhé začali jsme se chystat zpátky do jeskyně. Ještě než jsme slezli do šachtice přijel Jindra, tentokrát už jsme hlídání po telefonu zajistili, hlídala Anička. Tak jsme byli tři. A hurá dolů. Po rychlé montáži výztuhy jsme šli těžit. Při těžbě jsme se rozložili tak, že já jsem zalezl do plazivky po hlavě a pomocí našeho malého kladívka Bosch jsem ulamoval překážky, ty jsem plnil do kbelíků a soukal je kolem sebe. Odebíral je Jindra, který je podával Hókymu který je vysypával na provizorní skládku. Po několika kyblících jsem měl dojem, že prostor je už dost veliký na to, abych se v něm otočil. A mohl tak pracovat z druhé strany. Nastal můj první pokus o otočení a dopadl úspěšně. Měřím 196 cm, tak to byla trochu Jóga, ale podařilo se. Otočil jsem se a začal odebírat materiál z druhé strany, do plazivky. Pravda, nebylo místa nazbyt. Byla to pozice plodu s malým pneumatickým kladivem. Nevím, jestli to bylo tím, že Jindra měl dlooouhou absenci v bádání na Ovčíně, ale plazivkou lítal jako čert. A bylo jedno, jestli leze s plným, nebo prázdným kbelíkem. Tím pádem měl fofr i Hóky. Nikdo jsme nepočítali, ale odhad byl stanoven na cca dvacet kbelíků a to je pro nás opravdu hodně (vzhledem k podmínkám). Nachyloval se čas, kdy jsme se měli ozvat Aničce, tak jsme se vydali k povrchu. Postupně jsme vytahali všechen materiál na povrch a kluci se začali převlékat.
Najednou slyšíme auto a po chvilce ho i vidíme. Přijel Roomster s ústeckou značkou a vystoupil pán. Koukali jsme po sobě, nikdo jsme ho neznali. Pán nám řekl, že lítá s dronem a někde v našem okolí by ho měl vyzvednout a že jestli lítáme taky? Opět jsme nechápavě koukali, já ještě v zamr… zabláceném overalu. U nás nepořídil, rozloučil se větou. „Ať vám to lítá“ . Řekl jsem mu, že nelítáme, že jsme jeskyňáři. Potom už jsme nebyli zmatení jenom my. Zmatený pán nasednul zpátky do auta, zamával a odjel. A jestli drona nenašel, možná tam jezdí do dnes.