Zúčastnil jsem se já, Hóky, Honza T. a později i Libor.
Pracovní akci jsem vypsal začátkem tohoto týdne a to jenom několika zájemcům z poslední doby. Né, že bych e-maily už nechtěl posílat všem lidem v adresáři, ale nebaví mě číst bambilioń důvodů, proč většina „jeskyňářů“ nemůže. Hóky to v průběhu korespondence přeposlal i Liborovi. A i on koncem týdne přislíbil účast. A dorazil, naposledy byl v jeskyni Kamenný ponor před 29 měsíci. Dnešní akce byla zaměřená na vyčištění zadní části chodbičky Za Madonou. Přivezl jsem na to dva nové nástroje, speciální nezničitelnou nerezovou lopatku a motyčku (né Zdeňka Motyčku), vyrobenou a darovanou jedním kamarádem. Sraz byl dnes trochu netradičně na devátou, Hóky potřeboval jít večer na ples a kdyby to bylo jako obvykle, hrozilo by mu, že by ho nemusel stihnout. Kromě Libora jsme se sešli na paloučku u vstupu do jeskyně ještě před devátou. A po nachystání věcí jsme se vydali do podzemí. Neměli jsme příliš mnoho věcí, takže přesun byl celkem rychlý a brzo jsme začali s čištěním chodbičky. Tentokrát jsme pracovali na dvou místech současně. Honza byl v pravé části chodbičky já v levé a nakopaný materiál jsme podávali Hókymu, který ho ukládal na provizorní skládku. Honza měl už hotovo a já téměř taky, když dorazil Libor. (Pravda, že už v e-mailu psal, že dorazí jenom na chvilku). Museli jsme si dát krátkou čůrací pauzu. Když se totiž válíme po břichu, tak dřív, nebo později, na nás většinou přijde močení, nebo čůrání. Po pauze jsme se vystřídali, já jsem vyklápěl kbelíky na skládku. Před sebou jsem měl Hókyho, ten měl před sebou Honzu a Honza Libora. A poté, co jsem vysypal tři kbelíky, slyšel jsem, jak Libor říká, že máme vyčištěno. Tak jsme akci ukončili. Bylo kolem půl druhé, když jsme odjížděli od jeskyně ke svým domovům.