Zúčastnil jsem se já, Martin, Michal a Pavlínka.
Od poslední akce, která byla 3.7., jsem průběžně někoho sháněl a otravoval s tím, že bych chtěl jet odtěžit připravený materiál. Doufal jsem v to, že konečně nakoukneme do úžiny, kterou plazivka pokračuje. (Akci jsem nevypisoval, neměl jsem náladu na výmluvy a moudra zřejmě zkušenějších a chytřejších kolegů.) A tak se mi to dnes konečně podařilo. Martin a Michal přijeli, a jako bonus se zúčastnila i Pavlínka. Bohužel jsem teď bez auta, takže doprava byla lehce komplikovanější, ale díky Martinovi se vše vyřešilo. Sraz jsme měli standardně na desátou. Protože mě a Pavlínu přivezl Martin a Michal nejezdí pozdě, tak jsme se potkali všichni včas. Standardně jsme před akcí krátce pohovořili, potom jsme se začali chystat. Dnes jsme měli málo nářadí na spouštění, jenom nějaké kopací, sekací a páčící ruční nástroje. A ty nám spustila Pavlína hned, jak jsme zalezli do jeskyně. Kromě tohoto nářadí jsme u vrátku brali i kbelíky, aby byl kam dávat vykopaný materiál. Práci jsme si rozdělili tak, že já jsem byl na začátku, resp. na konci plazivky a měl jsem na starosti kopání a plnění kbelíků. Martin mi „přinášel“ prázdné kbelíky a bral, nebo spíš tahal, ode mě ty plné, které podával Michalovi. Ten měl nastarost plné kbelíky přesunout a uložit na skládku. Já jsem se v podstatě jenom válel a občas se za mnou připlazil Martin a řekl, roztáhni nohy, posuň se, otoč se. Samozřejmě proto, aby vyprostil plný kbelík a mohl ho předat dál! A ani Michal to neměl úplně jednoduché. Musel s každým kbelíkem po kolenou až na skládku (na kolena nic moc). Když bylo hotovo, ještě jsme něco málo zdokumentovali a okoukli a vyrazili jsme k povrchu. Cestou nahoru jsme potkali Davida Pavlíka (dřív to nestihnul). Tak jsem se s ním ještě vrátil, aby si jeskyni alespoň prohlédl. Lokalitu jsme opouštěli po třetí hodině.