Sbírání odpadků je už celkem tradiční akce, kterou děláme. Tentokrát jsme dostali za úkol uklidit silnici z Veselice do Sloupu. Sraz jsme měli v Suchdole u rybníka, kde jsme se po příjezdu všech přeskupili do dvou aut. K Jindrovi s dětmi a Martinovi (tam se nás vešlo celkem dost ;-) ). Přejeli jsme do Veselice, rozdělili se, pobrali pytle a začali sbírat. Celkem nás bylo 12, takže nebyl problém rozdělit si okolí silnice po obou stranách. Jindra jel pomaličku s autem a vozíkem podél nás. Takže když bylo třeba, naložili jsme mu odpadky přímo na vozík. Neposbírali jsme extra velkou hromadu, takže buď už lidi nejsou takový zasraný bezohledný prasata,  a nebo ta pravděpodobnější varianta, že už to před námi někdo prošel a vysbíral...

Odpoledne jsme měli v plánu s  Martinem a Liborem zaměřit a zmapovat koncovou část Kamenného ponoru. Důvodů je víc, ale bylo by jednodušší pro pokračování v bádání prokopat jednu část jeskyně. Ale abysme věděli jakým směrem a pod jakým sklonem se vydat, je důležité místo zaměřit. Po ukončení měření jsme se vydali na povrch a lehce si nacpali bříška z jídla, které mezitím připravili ostatní. 

Děkuji všem za pomoc nejen pří úklidu :-)

Akce jsem se zúčastnil já, David, Honza, Pavel Hartman a náš průvodce Karel Pročka.

Tento den byl už třetí termín na tuto akci. Dva předchozí jsme zrušili.  Akce byla zaměřená na návštěvu muzea a prozkoumání starých důlních děl na Vysočině. 

Zůčastnili se: David, já, Jindra, Jarek, Kuba, Pavlína, Šimon

S nabídkou pokračovat v SRT výcvikou pro mě a pro Šimona mě tentokrát oslovil David jako první. Ostatně už jsem se ho chystal oslovit sám, tak je vidět že to máme sesynchronizované :-)

Domluvili jsme se na poslední březnovou sobotu opět na Kostelík. O možnosti přidat se jsem dal vědět lidem, co si SRT potřebují potrénovat, ale hlavními frekventanty jsem byl já se Šimonem. K Davidovi jako školitel se tentokrát přidal i Jindra, tak jsme měli instruktář doplněnou i o zajímavé poznatky ze Speleozáchranky, jejíž je Jindra členem.

Srad byl domluven na 09:00 u Bejčiny na výnos lan a vybavení, oficiální začátek pak byl stanoven na 10:00. Jak je u mě zvykem, byl jsem se Šimonem na značkách už v 8:50, tak jsme se aspoň v klidu převlékli. Chvíli po déváte dojel David a zanedlouho po něm dorazil  i Jindra. Pozdravili jsme se, nabalili věci a vydali se ke Kostelíku. U Býčiny je aktuálně zákaz chodit až přímo k jeskyni kvůli hnízdícím sokolům, tak jsme se pozdravili s paní ze správy CHKO, která tam měla dozor. Udržovat zdravé vztahy je potřeba a navíc je to slušnost pozdravit. Pozdravili jsme se také s chlapama co byly před boudou.

Jak jsme došli na Kostelík, David s Jindrou se domluvili jaké cesty a jak je vystrojí a pak se do toho dali.  Na desátou došel Kuba s Jardou, aby si mohli také zalozit a potrénovat. Všichni jsme se pozdravili, pokecali, kdo nebyl převlečen, tak se ustrojil a dali jsme se do díla. Jako poslední došla Pavlína jako naše morální podpora.

Jako posledně jsme spojili cvičení i s příjemným, opět jsme grilovali. Tentokrát toho nebylo moc jak minule........ kecám....... opět to bylo obžérství :-D Ale jako posledně to stálo za to a bylo to příjemné zpestření a dobrá svačinka. U grilu jsme se střídali, teda staral se o něj hlavně David a Pavlínka, zbytek se jen staral o to, aby to nestydlo.

Jelikož nám opět přálo počasí a i přes hlášené deštíky byl nádherný den, procházelo opět Kostelíkem hodně turistů, kteří si nás s obdivem prohlíželi, ptali se a fotili. Tentokrát jsme tam také nebyli sami. Přidal se k nám pár horolezců, kluk a holka, oba sympaťáci, tak jsme s nimi prohodili pár slov a tak. Nakonec jsme je pozvali na nějakou tu klobásku, když jsme jim tam několik hodin s tím voňeli pod nosy.

Když je dobrá parta a zábava čas letí neúprosně a myslím že bylo tak kolem půl čtvrté, když se začalo odstrojovat a balit. Vše se pobalilo, zkontrolovali jsme že po nás nezůstal nějaký nepořádek a vydali jsme se k autům. Teda Jindra si ještě šel cvičně prolézt plazivku ;-) Asi aby nevyšel ze cviku na Speleozáchrance.

U aut převléct, naspat věci do kufra, ještě pokecat a myslím že něco po půl páté jsme se rozloučili a rozjeli se ke svým domovům. Bylo to opět suprové cvičení SRT a za sebe můžu říct že mi to šlo už lépe než posledně. Šimonovi to šlo dobře už posledně.

Díky všem co tam byli, ale největší dík patří Davidovi a Jindrovi za školení a dozor nad námi.

Účast: já, Honza, Jarek, Martin, Libor, Vašek, Pavlína, Richard, Marek + brigádník  Martin

Pracovní akce Řečiště. Koncem září zasáhly Česko veliké deště a kromě povodní, které napáchaly veliké škody, uškodily i trochu nám, resp. jeskyni Řečiště. Do krápníkového dómu stropem pronikla voda a jak tekla na bahnitý svah, postupně jej odplavila do průlezu k véélikému krápníku. Na podzim jsem měl dvakrát možnost jít do Jeskyně ke krápníku. A při první návštěvě mělo bláto konzistenci mazlavých sraček. Při druhé návštěvě už bylo bláto trochu vyschlé, ale rozhodně to nebylo nic pohodlného.

V sobotu 1.2.2025 proběhla pracovní akce na vyčištění průlezu. I když jsme měli odpadlíky kvůli nemocem, tak ráno to vypadalo, že se nás sešlo dost. Přijel i Marek s Richardem, ale ti se od nás odpojili hned po příjezdu, jeli skenovat žleb. My ostatní jsme pobalili nářadí a vydali se postupně do jeskyně. Na začátku akce jsme s Honzou odkopávali a nabírali místy suchou vrstvu splaveného bláta. Později se k nám přidal Jarek, jak jsme se prokopávali hlouběji do jeskyně. Měli jsme krátké ruce na podávání kbelíků. Později jsme nabírali materiál na více místech současně, protože konzistence byla lepivá. Když jsme měli cca 2/3 práce hotové, Jarek odešel, šel čůrat. Chvíli se nevracel, tak nám přišel na pomoc Martin. Ten s Liborem a ostatními vytahoval a přesouval nakopaný materiál do prostoru, kam se ukládal. Celkem jsme pracovali na třech pracovištích. Já, Jarek a Honza - my jsme materiál kopali, plnili do kbelíků a posouvali dál směrem k Liborovi a Martinovi. Ti ho přesouvali ještě dál, tam byl Vašek Martin 2 a Pavlína. Ti ho ukládali.

Po odchodu Jarka jsme chtěli někoho na vyplnění mezery a tak přišel Martin. Ale bohužel nikdo nenahradil jeho. Takže Libor musel všechnu práci zastat sám. Lítal tam jako blbec, aby všechno obstaral. Když jsme plnili jedny z posledních kbelíků, přijel i Marek s Richardem a možná i oni přiložili ruku k dílu. Ale to nevím jistě, byl jsem na začátku podávacího řetězu. Dlouho jsme o akci mluvili, tak je dobře, že se nám to nakonec podařilo. Všem co přiložili ruku k dílu děkuji. 

Dne 27.3. 2009 založil Speleo Kerberos Zdeněk Havlík jako občanské sdružení poté, co odešel ze skupiny 6-22 Devon. Měl rád jeskyňaření a činnosti spojené s tímto koníčkem.

Já jsem Zdeňka a lidi kolem něj poznal později, v létě 2011. Párkrát jsem jim byl pomoct na Ovčíně. Potom jsem nějakou dobu nejezdil a odkládal jsem účast na akcích na "někdy". Když jsem začal být aktivnější, tak jsme se i skamarádili :-) 

Když mě a Vojtovi v zimě 2016 Zdeněk řekl, že kvůli zdravotnímu stavu s jeskyňařením končí, bylo nám líto aby bádání na Ovčíně skončilo taky. Tahle lokalita není a nebyla u některých Topasáků v oblibě. Osobně si myslím, že za částečné otrávení lidí od bádání mohl samotný Zdeněk (ale bohužel nejen on...).

Tak jsme si vzali lokalitu pod svoje křídla (samozřejmě i pod křídla Topasu). A začali vypisovat akce, vozit materiál a shánět a domlouvat lidi. Vojtu to časem přestalo bavit, ale to nevadilo protože postupem času přišla spousta kamarádů, kteří jezdí dodnes. Časem se s námi přestal stýkat i Zdeněk, ale taky jsme to ustáli. Anička, Luky i Tomáš se s námi kamarádí dál. Anička čte a opravuje každý můj zápis (protože su hovado, který nedávalo v češtině pozor ;-D ) Ale už dlouho to není jenom o lidech z Topasu. Často nám pomáhají přátelé z 6-09 Labyrintu, ale i kamarádi z celého Česka.

Akce často nejsou striktně pracovní. Krom bádání a kopání, taky grilujeme, sem tam něco popijeme, lezeme a výletujeme :-).

Myslím, že nejen pro mě je Speleo Kerberos skupinou kamarádů, kteří rádi tráví čas společně. A jeskyňaření je jeden ze společných zájmů.

Kuba Vilím.

Zúčastnili se: Jarek, já, David, Martin, Pavlína a Jindra.

Už delší dobu jsem chtěl uklidit zbytek skládky. Ale kvůli nevhodnému autu, později kvůli sněhu a vánočním večírkům ostatních kamarádů, jsme se dokázali potkat až teď. Dohromady práce asi na hoďku, nic hrozného. Koncem týdne jsme se domluvili. A lehce po desáté dopoledne se sešli.

Cesta kolem Suchdolu byla všelijaká, resp. klouzavá jako sviňa...  Ale všichni jsme v pořádku přijeli i odjeli. Martin přijel Nissanem, takže auto ke tlačení vozíku jsme měli, vozík a nářadí jsem dovezl já. A všichni jsme fungovali jako pracovní síla. Při odvážení prvního vozíku ze dvou se stalo trochu neštěstí. Všichni jsme řešili vozík a nikdo nekoukal na auto. Takže to skončilo rozbitým blinkrem a promáčknutým blatníkem. Po odvezení druhého vozíku jsme srovnali zem a spěchali ke grilu na jídlo.

U grilování jsme si povídali, mrzli a následně se ohřívali u ohně a hlavně jedli. Nebylo teplo, ale akce byla fajn (až na blinkr).

Děkuji všem za účast. 

Martin, David, Honza a já jsme se domluvili a složili se na pomocníka nejen na bádání. Přispěl nám i Jindra a Pavlína. A pomocník by nám měl sloužit k bezpečnému navštěvování podzemních prostor, kde by mohla hrozit otrava různými plyny. 

Je hezký, nový, malý, a když křičí, tak to není příjemné. Ale na to ho máme, aby nás varoval. 

Doufám, že nám bude dobře a dlouho sloužit. Díky kluci.

Že má přijet na víkend Ingolf, jsem se dozvěděl asi s týdenním předstihem od Davida a Martina. Ingolf je jeskyňář, a dost možná i náš kamarád, ze Švýcarska. Poznali jsme ho asi před rokem, když jsme ho s Martinem dovezli na Řečiště za ostatními. Potkali jsme se  v Pustém žlebu, kde se potuloval. Později jsme se dozvěděli, že pracuje v ABB a do Krasu se jel podívat v den volna, těsně před návratem domů do Švýcarska. Tehdy jsme ho vzali na rychlé nakouknutí do Řečiště a Amatérky.

A tentokrát přijel na celý víkend. Kluci naplánovali na pátek dvě jeskyně. Hakenštainku a Průtokovou. Na Sobotu návštěvu Staré Amatérky a na neděli návštěvu Nové Amatérky. Koncem týdne se postupně ladili drobnosti, jako místo srazu a co s sebou? V Týdnu jsem telefonoval s Martinem, abych zjistil kde je to místo, kam půjdeme v pátek a jak se to tam jmenuje? Martin odpověděl. Jmenuje se to podobně jako Frankensteinova jeskyně, ale trochu jinak. A je to Hakensteinova. Ale mě to pomohlo zapamatovat si její název. Sraz byl v poledne na parkovišti u Macochy. Přijel i Marek a Pavlína a i když s námi nešli, tak jsme si domluvili sraz na večerní potlach v hospodě, a přetlumočili Ingolfovi co bylo třeba.

Potom jsme se já, Martin, David a Ingolf přesunuli do portálu jeskyně, kde jsme postupně slanili až na dno a poté zase postupně vylezli zpět. Skvělá lokalita na SRT techniku. Následoval přejezd k jeskyni Průtoková. I tam jsme šli ve čtyřech, Pavlína měla jít původně taky, ale nakonec zvolila raději procházku. Ingolf je schopen komunikovat krom švýcarské němčiny i klasickou němčinou a ovládá i angličtinu. S námi je to horší. My motáme dohromady angličtinu, němčinu, češtinu, ruce a nohy. Ale ono to trochu funguje. Takže když se v j.č. 17 v Průtokové objeví slovní spojení "night Vögel" víme že to znamená netopýr, nebo když chceme upozornit na malé excentrické krápníky. Objeví se slova "kinder excentrik".  Možná jsme vynalezli nový jazyk a možná ne, ale hlavně, že se dorozumíme. V j.č. 17 jsem nebyl spoustu let a překvapilo mě, jak je krásná. Naštěstí David myslí na všechno a při cestě zpět nachystal lano na přidržení při sestupování. Takže jsme se dokázali v bezpečí dopravit do hospody na pokec, kam přijel i Marek.

Krom jiného jsme si domluvili na sobotu v deset hodin sraz u Staré Amatérky. Na Starou Amatérku jsem se musel dovybavit vysokými holinkami, ale i tady poradili kluci. Pravda, trochu jsem bojoval při oblékání, ale i tady přišla pomoc. Nikdy před tím jsem ve Staré Amatérce nebyl, a bylo to super, i když místy to bylo doslova o mokrá prsa. A Martin i Ingolf si nabrali trochu vody sebou, ale jinak krásná akce. Kluci něco málo zdokumentovali, trochu jsme si otlačili kolena a trochu se porochnili ve vodě. Na focení zde byl i Marek s Pavlínou, kteří fotili v Dómu objevitelů. Při zpáteční cestě mi dost pomohla Davidova Snickerska, která mi dodala energii. Už jsem z toho byl nějaký unavený. Ale všichni jsme se vrátili na povrch v pořádku. David s Ingolfem šli ještě v neděli Novou Amatérku, tam už jsme ale s Martinem nešli. Měli jsme jiné plány, ale co jsem slyšel, tak akce se jim i v neděli vydařila.

Kluci, děkuji vám za zážitky. 

Pro větší flexibilitu a přehlednost jsme vytvořili novu kategorii v zápisech z akcí. Aby bylo vidět, že nejenom chodíme do podzemí bádat, ale že se do podzemí či na povrchu chodíme i za zábavou a společenskými akcemi.

Nově tak jsou zápisy rozděleny do 2 (zatím) kategorií:

Pracovní akce
Společenské akce

Zůčastnili se: David, Honza, já, Kuba, Martin, Pavlína, Šimon

Myšlenka, abychom si šli se Šimonem zase zalozit s Davidem na lano a potrénovat SRT, se zrodila již dávno. Možná ještě v letních, prázdninových měsících, ale realizace byla horší. Najít termín, kdyby by jedna nebo druhá strana o víkendu něco neměla, se zdálo takřka jako nadlický úkol. Nakonec se tak podařilo termín domluvit až na polovinu měsíce listopadu. Byl jsem za to Davidovi vděčný, že bude pokračovat v našem školení na SRT. Zatím jsme na laně byli jenom jednou, ale neznalost SRT nás dosti limituje od návštěv některých jeskyní, kde je potřeba, slézt jen byť 3 metry.

Termín byl tedy domluven na druhou listopadovou sobotu. S Davidem jsme se domluvili přizvat i Kubu, aby mohl také potrénovat. Napsal jsem tedy zprávu do soukromé skupiny, zda se případně ještě někdo přidá. Kuba potvrdil účast a Jarek napsal, že bude bohužel v práci.

Konečně nastal den D, počasí nám víc než přálo, byl nádherný slunečný den, na půlku listopadu příjemných 8 stupňů. Sraz byl stanoven na 09:30 před „Bejčinou“. Dojíždíme s Šimonem tam a na místě je již Davidovo auto, který říkal, že dojede dřív aby vystrojil s předstihem Kostelík, kde budeme lézt. K mému překvapení je zde zaparkováno i Honzovo auto. Super, prolétlo mi hlavou, aspoň nás bude víc a bude zábava.

Rychle se převlékáme, na záda bereme transporťáky s vybavením a proviantem a vydáváme se ke Kostelíku. Po příchodu se zdravíme s Honzou a pozdravíme i Davida, který visí na laně a dokončuje vystrojování. Připravil nám 3 trasy. Super.

Začneme na sebe nahazovat cajky, ale jak to děláme teprve podruhé, potřebujeme rady od Honzy i Davida, který mezitím slanil. K mému dalšímu překvapení přichází i Pavlína s Martinem. Zdá se, že to bude super odpoledne strávené se super lidmi. Poslední doráží Kuba, má to bohužel nejdál. Všichni se navzájem zdravíme, kdo chce lézt dokončí navlékání se do cajků a jde se na věc.

David mezitím rozpaluje malý cestovní gril, protože jsme se domluvili udělat si i grilovačku ke zpříjemnění dne. Každý donesl nějakou klobásu, David měl připravené klobásové špízy a Kuba dokonce naložil krkovičku. Pavlínka koupila zase něco sladkého.

Na lanech si postupně trénujeme já s Šimonem, Kuba a Honza, i když pro toho je to spíš zábava než trénink. Oproti nám toho má již nalezeno spoustu. Na pokyn „Pojďte na klobásu“ nebo „Pojďte na maso“ se vždy někdo slaní a jde se občerstvit a posilnit. Dát si teplý čaj, kávu či kousek buchty.

Jak jsem již psal na začátku, byl krásný den, tak není divu že Kostelíkem za celou dobu, co jsme tam byli chodily skoro „zástupy“ lidí. Vede tudy stezka. Skoro každý se zastavil, fotil si nás, zeptal se na něco, nebo jen zavětřil nosem, když fouknulo a zavonělo maso či klobásky z grilu.

Cirka po 4 hodinách David, Martin a Honza začali s odstrojováním lan, my ostatní jsme začali poklízet věci, co jsme tam měli. Zahladili jsme veškeré stopy po naší činnosti, že by nikdo nepoznal že jsme tam byli a vydali jsme se dolů k autům. Převlékli jsme se, ještě jsme notnou chvilku kecali. Padl návrh, si akci opět zopakovat někdy v prosinci, tak uvidíme, třeba to vyjde. Cirka kolem třetí hodiny jsme se rozjeli všichni do svých domovů.

Co říct závěrem. Bylo to krásné odpoledne, počasí nám přálo, krásně jsme potrénovali SRT, pojedli pochutiny z grilu, ale hlavně jsme se dobře bavili.

Díky všem, co přijeli a největší dík patří Davidovi, že připravil trasy, ale hlavně že nás učí.

Zúčastnili se: Honza s dcerou Pavlínkou a já.

Pracovní akce Kamenný ponor. Asi v půlce týdne jsem se domluvil s Honzou, že mu v sobotu přijedu pomoct s odvozem starého železa. A tak jsem si říkal, že když už budu v Blansku s vozíkem, mohl bych to spojit s další úklidovou akcí na Ovčíně. O akci jsem napsal jenom Vaškovi, no a samozřejmě o ní věděl i Honza. Část jeskyňářů byla na expedici na Balkáně a protože jsem nevěděl ani přibližný čas začátku akce, tak jsem ji nevypsal.

Po odvezení železa jsem zajel neplánovaně na oběd a na lokalitu jsem přijel až po poledni. Původní představa o této akci byla odstranit všechen vytěžený materiál. Ale opět jsem měl velké oči. S Honzou, který přijel chvíli po mě, jsme odvezli tři vozíky hlíny. Ve zbytku hlíny jsme našli i shnilé dřevo. První vozík jsme přeložili, takže jeho odvážení bylo výživné. Další dva, které jsme ještě vyvezli jsme už tolik nenaplnili, tam jsem zase řešil jiné technické problémy, jako např. nízká světlá výška podvozku. Celý plácek s uloženým materiálem se nám nepodařilo vyčistit, ale většinu už máme.

Akci Honza s Pavlínkou zakončili pouštěním draka... :-)

Zúčastnili se: Martin, Michal, já, Honza, Jana, Pavla, Kubík a Pavlína se svojí pánví.

Pracovní akce Kamenný ponor. Jako spousta akcí v poslední době i tato proběhla tak trochu narychlo. Původně měla proběhnout minulý týden, ale kvůli dešti to nebylo možné. Asi v půlce týdne jsem začal obvolávat a obtěžovat kamarády s tím, kdo a kdy by mohl? Nakonec se termín přizpůsobil většímu počtu zájemců. V pátek mohl jenom David a já, v sobotu mohli všichni ostatní.

Sraz jsme měli v 16:30. Vedra už sice pominula, ale nebylo nutné být na lokalitě dopoledne. Já jsem plánoval na místě přespat, takže se mi to hodilo do krámu. Práce spočívala v přesunu materiálu ze skládky na povrchu na cestu. Cesta je v bídné kvalitě. Takže našim cílem je cestu trochu poopravit. Martin pomocí kopacích nástrojů načechrával a přesouval hlínu a kamení na plech, kde ho Michal lopatoval do koleček. My s Honzou jsme odváželi matroš na cestu. To kam se vysype určovala Jana a hned po vysypání cestu ohrabávala a srovnávala. Děti hleděly na hladký průběh celé akce a když viděly, že to někde vázne, neváhaly přispěchat, aby nás popohnaly, nebo nám dobře poradily. Tentokrát jsme nepracovali až do úplné tmy, takže než se setmělo, Michal i Honza s rodinou odjeli. My s Martinem jsme šli grilovat. Původně chtěl jet Martin domů, ale nakonec zmoudřel a zůstal přes noc. Ještě večer jsme řešili snídani. Naplánovaná byla míchaná vajíčka. Měli jsme cibuli, slaninu , vajíčka, ale neměli jsme žádnou nádobu, ve které by se dala snídaně udělat. Tak jsme poprosili Pavlínu o pomoc. Ta ochotně ráno přijela a nepřijela sama. Přijela se svojí pánví. Na ní jsme si udělali luxusní vajíčkovou snídani. Chvilku jsme poseděli, popovídali si, Martin uvařil několik káv, a pak jsme se rozjeli na další nedělní činnosti. Já jsem šel s kamarády z Vysočiny na exkurzi do Němcovek a Řečiště...  Děkuji všem za účast na akci.

Účast: Honza s Janou a dětmi, Jindra, Hóky a já.

Pracovní akce Kamenný ponor. Nápad na akci se dostavil ve středu. Protože jde o povrchovou práci, tak bych klidně mohl jet i sám, ale zase víc badatelů = větší dílo. Tak jsem oslovil ostatní a jenom ty, kteří nejsou z daleka. David a Michal nemohli. David šel na hody a Michal slíbil pomoc jinde.

Naplánoval jsem sraz na cca 18 hodinu, kvůli vedrům by se to asi ani jinak nedalo. Brzy ráno jsem vstával, abych mohl jít s Davidem lézt na Drátenickou skálu, tak mě napadlo, že si odpoledne zdřímnu. Budík jsem nastavil na 16 hodinu. Budík zazvonil a probudil mě, ale já bohužel ještě usnul. Probudil jsem se v 17 a to už jsem potřeboval vyjíždět. To jsem ještě potřeboval naložit věci. Nadával jsem jak to šlo, ale k ničemu to nebylo. Než jsem se nachystal,  bylo půl šesté. Cesta byla sice dobrá, ale bohužel jsem přijel cca o 40 minut později. Kamarádi šli zatím na procházku. A když jsem přijel do Suchdola,  akorát se vraceli.

Pracovat jsme začali cca v 19 hodin. Přivezl jsem jedno kolečko (po našem Korbici), lopaty, krumpáč, motyku a hrábě. Rozdělili  jsme si činnosti a začali kopat, lopatovat a odvážet vytěžený materiál. V jednu chvíli jsem v pracovním nasazení dostal násadou od motyky pod oko. Ale Jindra, který motyku držel, říkal, že to nebylo schválně . Téměř se setmělo, tak jsme akci ukončili. Podařilo se nám odstranit cca 1/4 hromady. Takže bysme měli ještě letos pokračovat.

Postupně se kamarádi rozjeli k domovům, na louce jsme zůstali jenom já s Hókym. Šli jsme ještě grilovat a popíjet. Z lokality jsme odjížděli v neděli po poledni. Děkuji všem, kteří se na akci podíleli.

Zúčastnili se:Martin, já, Hóky a David

Kamenný ponor. Akce nebyla zaměřená na těžení, ale na měření. Postupně se posouváme víc a více dopředu. A účastníků, nebo zájemců o akce nepřibývá. Nebo né tak, jak bysme potřebovali. Proto dnešní akce byla tak trochu měřící. Musíme si dostavět dráhu, po které si budeme moci posílat těžený materiál i ve stávajícím počtu. Čas srazu jsme dnes nehrotili, nebylo nutné spěchat. A tomu odpovídalo i dopolední tempo. Snídaní jsme zahájili, následovala malá ochutnávka rumů a teprve potom jsme se pomalu chystaly.

Samotná akce netrvala dlouho, hlídal nás David. Když jsem mu volal, že jsme v pořádku venku a že jdeme grilovat, byl jsem rád, že se rozhodl dorazit. Celkový konec akce byl až v pozdějších odpoledních hodinách. Byla to super pohodová akce )).

Děkuji všem účastníkům.

140 kbelíků na Kamenném ponoru.

Plán uskutečnit akci od pátku do neděle vznikal postupně před několika měsíci. Vzniklo to tak nějak postupně samo. Domluvili jsme se tři - já, Martin a David. Naplánovali jsme vhodný víkend a já jsem akci vypsal tři měsíce dopředu. A klasika... spousta lidí vůbec nereagovala. Asi jsou tři měsíce málo :-D. Samozřejmě jsme tomu šli naproti a hlavně David oslovil kamarády z ostatních skupin, kteří nakonec přijeli. Asi by bylo lepší, kdyby se nás sešlo o trošku víc, ale i tak to nebylo špatné.

Zúčastnili se: Roman s Mončou z Orcusu (Ostrava), Pavel a Jirka z Javoříčské skupiny, přijela Topasačka Míša s přítem Ondrou až z Českých Budějovic, za Labyrint samozřejmě Martin a Pavlína, a potom my ostatní z Topasu David, Honza, Já, Vašek, Marek, ukázal se i Libor s Hankou, Jindra s Lili a taky Světlana od Marka. Přijel i Jarek, který se osobně omluvil, nemohl se akce zúčastnit. Přijel i bývalý člen skupiny Pepa Dvořák.

Všichni jmenovaní se nepodíleli na pracovní časti akce, ale všichni se podíleli na celkové atmosféře z víkendu. Kromě toho, že jsme bádali, tak jsme také grilovali, popíjeli a bavili se. Bohužel se nám nepodařilo dosáhnout 140 kbelíků vytěžených na povrch, zabránil nám v tom plyn darebák, zvaný CO2, který se objevil při kopaní sedimentu. K finálnímu počtu nám chybělo 16 kbelíků, ale asi je lepší omrzet výsledek, než se přiotrávit tímto darebákem. Nebylo nás dostatek, abychom mohli těžit v jednom zátahu až na povrch, tak jsme se během těžení různě přeskupovali, přesouvali a střídali. Občas už beru za samozřejmé, ze kluci David, Martin, nebo Honza, ví co, kde a jak mají dělat. Už to znají. Tak mě velmi příjemně překvapila Míša a Ondra. Ondra nebyl jeskyňář, ale cokoli jsem po něm chtěl, udělal na výbornou. To samé Míša, je to drobná holka, která se ale ničeho nebojí. Stačilo jim jednou postup vysvětlit a příště už věděli. Ale samozřejmě i ostatní fungovali skvěle. Roman, Monča, Pavel, Pavlína jako zkušení badatelé neměli s ničím problém.

Pro mě to byla únavná akce, ale neměnil bych. Jsem rád, že se nám akce podařila a nebránil bych se někdy v budoucnu zase podobnou akci udělat. Děkuji všem, kteří se na akci podíleli, děkuji za účast.

Zúčastnil jsem se já, Martin, Hóky, David, Honza a Pavlína.

Pracovní akce Kamenný ponor. Nedávno zasáhly Moravský kras vydatné bouřky a bohužel nás postihla povodeň na Kamenném ponoru. Nevíme přesné údaje, ale vzhledem ke stopám, které v jeskyni voda zanechala, lze s jistotou říct, že spodní část jeskyně byla pod vodou. Voda nestíhala odtékat, přetekla do chodbičky za Madonou a odtekla do neprobádaných míst.

My jsme se dnes sešli, aby jsme následky po deštích odklidili. Kus nad Nádražím a na Nábřeží je solidní vrstva bahna, písku a tzv. sraček (naštěstí né doslova). Jako první operace dnes jdeme s Honzou vyčistit konektor ke komunikaci. Byl také pod vodou a z minulosti víme, že není dobré podobné věci přehlížet. Máme opravenou komunikaci, tak by byla škoda nevyzkoušet ji kvůli mokrému konektoru. Trochu se s tím pereme, ale dílo se nám podařilo. Teď už to můžeme rozjet. Já s Martinem nakládáme splavený bordel do kbelíku. Martin čistí Nábřeží a já Nádraží + část chodby. Hóky s Davidem se starají o obsluhu podzemního vrátku a přesun materiálu do bečky, která vozí blátivou kaši až na povrch. Tam je Honza a Pavlína. Ti se snaží tuto hmotu uložit na provizorní skládce. Díky zkušenostem klukům akce rychle odsýpá a dílo je rychle hotové.

Děkuji všem badatelům nejen za účast.   

Zúčastnili jsem se já, David a Hóky. Hlídal nás Libor.

Pracovní akce Kamenný ponor. Další akce zaměřená na odtěžení sedimentů na konci jeskyně. Sraz jsme měli tentokrát trochu později a ještě jsme dělali svačinku, takže nakonec jsme do jeskyně vlezli až po dvanácté. Bylo nás o třetinu víc než posledně, a práce běžela plynuleji, ale i tak jsme měli podobné obsazení na pozicích jako posledně. Já jsem kopal a plnil lepivý materiál do kbelíků, podával jsem je Davidovi a ten je podával Hókymu. Kluci se starali také o přísun prázdných kbelíků. A z větší části také i přesun kbelíků na meziskládku. Ta se nám i díky této akci podařila opět zaplnit. A příště ji musíme odtěžit. Materiál máme uložený tentokrát v kbelíkách, takže ho nebudeme muset příště kopat.

Akci jsme ukončili celkem brzy, asi ve čtyři, ale stačilo nám to. Díky konzistenci materiálu se nám podařilo dostatečně se zašpinit a promočit (né pomočit!). Díky kluci  :-)

Zúčastnil jsem se já a Martin 

Pracovní akce Kamenný ponor. O plánu další pracovní akce jsem kluky informoval pomocí zprávy, ale zájemce byl nakonec jenom jeden a to Martin. Ostatní nemohli. Sraz jsme měli klasicky na desátou. Hned po příjezdu na lokalitu jsme začali připravovat věci, taky jsme se chystali v klidu nasnídat a uvařit kávu. Ale ještě jsme ani pořádně nenakrájeli chleba, když začalo pršet z nebes. Tak jsme se museli schovat do provizorní základny, kterou Martin používá jako auto. Je větší než to moje. Tady jsme dovařili kávu a posnídali.

Stačilo jenom počkat, až přestane pršet. Dočkali jsme se a rychle se běželi převléct. Martin byl rychlejší, něco ještě nachystal a rychle spěchal do díry, protože znovu začínalo pršení. Já jsem mu spustil nadvakrát věci a už jsem se chystal dolů, když si Martin uvědomil, že jsem neposlal krumpáček. Tak jsem spěchal a rychle znovu odemykal auto a hledal krumpáček. I když jsem spěchal a i když to netrvalo dlouho, tak se mezitím rozpršelo natolik, že když jsem slezl dolů, overal byl durch mokrý. A pod overal jsem začínal vlhnout.

Nebylo na co čekat vydali jsme se dolů. Tam jsme pokračovali v kopání a čištění profilu chodbičky. Byli jsme jenom dva. Tak jsme si vzali několik kbelíků  s tím, že je naplníme a na několikrát napodáváme až na meziskládku. Kbelíky jsme nechali naplněné. Vysypávat je pro tentokrát budeme až při těžení na povrch. Já jsem obsluhoval krumpáček a plnil kbelíky. Martin zajišťoval všechno ostatní, hlavně expedici kbelíků. Podařilo se nám naplnit 41 kbelíku, což je za daných podmínek až dost.

Akci jsme ukončili o čtvrté hodině. A měli jsme toho opravdu dost... Děkuji Martine. 

Zúčastnil jsem se já, Martin, Hóky, Vašek a Honza. Povrchovou hlídku dělala Jana s dětmi a Pavlína. Grilovací hlídku dělal David.

Kluky jsem obvolal a domluvil se na sobotu, zahájení klasicky v deset. Když jsem na lokalitu přijel,  Honza s Janou a dětmi, Hóky i Martin už byli na místě. Začali jsme chystat věci. Povrchový vrátek nám dal tradičně trochu práce, ale nakonec se nám podařil namontovat. Mezitím dojel Vašek.

Martin šel do jeskyně jako první, my jsme mu postupně spouštěli ostatní věci. Hóky šel za ním jako druhý, potom Vašek a nakonec já. Když jsem byl v šachtě na spodním žebříku, slyšel jsem, že přijela Pavlína. V jeskyni nás bylo docela dost. Martin dole na nádraží nakládal kbelíky na vozíky, dával signál Hókymu, ten ovládal vrátek a vozil kbelíky nahoru. Podával je Vaškovi, který je vysypával do bečky, tu Honza pomoci vrátku tahal na povrch a materiál vysypával na hromadu. Celá dnešní pracovní akce byla zaměřená na odtěžení nachystaného materiálu. Z nádraží až na povrch. Bylo nás dostatek, technika celkem fungovala a akce byla docela rychle hotová.

Po vytahání a uklizení věcí jsme měli ještě jeden úkol – grilovačku. O roztopený gril se postaral David. U grilování se ukázala i naše kámoška ze závrtu, Magda – myš, kterou jsme poznali při nedávném nocováni a grilování. Grilováni probíhalo standardně, spousta jídla a málo hladu. Opět něco zbylo, snad se poučíme příště.

Děkuji všem zúčastněným.

Zúčastnil jsem se já, Martin, David.

Pracovní akce Kamenný ponor. Další pracovní akce zaměřená na odtěžení meziskládky. S klukama jsem se domluvil během týdne. Sraz byl klasicky na desátou. Když jsme se sjeli, nezačali jsme hned pracovat, ale začali jsme hovořit, a něž jsme se dostali k nějakému chystání věcí, bylo skoro dvanáct hodin.

Potom už klasika - naspouštět věci do jeskyně, postupně slézt až do místa dnešní práce, napodávat kbelíky a začít pracovat. Martin kopal a plnil kbelíky, já jsem je přitahoval a David je rovnal. S tím, že až budeme dostatečně zarovnaní, přesuneme je na nádraží a nábřeží a půjdeme naplnit zbytek kbelíků. Těstě předtím, než jsme Martina zastavili kvůli tomu, že už nemáme prostor na kbelíky a musíme je tedy přerovnat, nám Martin řekl, že máme vše odtěženo. Tak jsme za ním přelezli, něco málo David zdokumentoval a vrátili jsme se přerovnat dnešní várku kbelíků. Po přerovnání jsme poklidili vercajk a vydali se k povrchu. Kluci ví co obnáší práce na Ovčíně, takže to šlo samo.

Když jsme vylezli až na povrch, zjistli jsme, že se blíží déšt. Rychle jsme se převlékli, věci poklidili před deštem a schovali jsme se k Martinovi do auta.Tam jsme přemýšleli a zasteskli si nad absencí základny.Po dešti a pláči David roztopil gril a než jsme se rozjeli k domovům, hezky jsme se najedli. Díky kluci, bez vás by to nešlo :-)

Zúčastnil jsem se já, Martin, David, Jarek. Na závěr akce přijel Libor a Zbyněk.

Pracovní akce Kamenný ponor. Původně jsem si myslel, že akci uděláme dřív, ale kvůli mému nachlazení to nešlo. Při poslední akci jsme těžili z meziskládky na nádraží a dnes jsme těžili tu druhou část. Z nádraží až na povrch. A i pro tuto činnost jsem měl původně jinou představu. Mělo nás být dost na to, abychom byli schopni těžit z meziskládky až na povrch s tím, že kdyby kluci nestíhali dodávat kbelíky obsluze na nádraží, brali by se ty uložené. Vytěžilo by se toho mnohem víc, ale bohužel. Nesešlo se nás dostatek, většinou za to mohly různé nemoci.

Když jsem přijel na Ovčín, kluci už grilovali : -) . Tak mě Jarek půjčil křesílko a než jsme se pustili do chystání , chvilku jsme poseděli a pohovořili. Potom jsme nachystali věci na dnešní práci a postupně slezli do jeskyně. Já s Martinem a Davidem jsme pozapojovali nutné zařízení, Jarek se chystal a hlídal věci na povrchu. Až jsme nachystali vše pod povrchem, vylezl jsem zpátky na povrch. Obsluhoval jsem totiž povrchový vrátek. Poté šel do díry i Jarek. Martin zavěšoval kbelíky na vozíky, David obsluhoval podzemní vrátek a Jarek vysypával kbelíky do bečky. Tu jsem vytahoval pomocí stavebního vrátku na povrch a obsah ukládal na hromádku u vstupu. Až jsme všechno vytěžili, vydal jsem se za Martinem na nádraží. Kousek nad ním, u průlezu, Martin okusoval část kamene, který nám už delší dobu překáží a docela dlouho se ho různí zájemci pokoušejí urazit. (začal s tím Honza s Davidem) Kamen to nakonec vzdal, ale trvalo to. Domluvili jsme se, že už v dalším těžení nebudeme pro dnešek pokračovat. Šli jsme tedy postupně nahoru, poklidili věci a opět jsme grilovali. Tentokrát už maso a sýry. Než jsem vylezl na povrch, přijel Libor a nový kámoš Zbyněk. Libor se zdržel krátce, Zbyňa zůstal alespoň na grilování a klábosení (nesplést s klobásením J) .

Téměř za tmy jsme se rozjížděli k domovům. Děkuji všem účastníkům :-)  

Zúčastnil jsem se já, Martin, Jarek, Honza a ráno se s námi sešel i David.

Pracovní akce Kamenný ponor. Další pracovní akce na Ovčíně. Nastaly drobné změny v tom, že o akcích bych chtěl informovat ostatní členy Topasu. Nevím jak dlouho mi tento zájem vydrží, ale třeba chvíli ano. Není to vypisování akcí jako dřív. Ale spíš informování o akci. Nechci, aby se mi nezájemci o bádání vymlouvali, proč se akce nezúčastní, nechci čekat a doufat, že se dokážeme sejít, aby mohla akce proběhnout. Né, že by komunikace přes email nefungovala, ale pokud ostatní nechtějí odpovídat? Když je akce větší a chystám věci i několik hodin, tak proč mi někteří nejsou schopni věnovat několik sekund na odpověď "nepřijedu". To je otázka na kterou jsem ještě nedostal odpověď. Kritizování, že akce nevypisuji a že si dělám sólo skupinky jsem slyšel, ale že by se někdo přiznal k tomu, že na bádání sere, protože ho nebaví pracovat!, to neřekne nikdo.

Na email se nikdo nepřihlásil, kluky jsem domluvil jinak. Plán práce byl jednoduchý. Přeplněnou meziskládku odlehčit a materiál přesunout na nádraží a nábřeží. Do jeskyně jsme šli postupně, Martin jako první, Jarda druhý a když jsem se chystal já, přijel chlapík, co má vedle zahradu. Tak jsem ho šel pozdravit a chvilku jsem s ním klábosil. Potom jsem se vydal za klukama. Honza přišel jako poslední v průběhu akce. Před samotným přesouváním materiálu musel Martin lehce upravit dráhu. Při poslední akci jsme ji opravovali a jedno místo jsme trochu skonili. Taky jsme lehce skonili, že valná většina kbelíků byla u vrátku, tak jsem se pro ně vydal. Vylil jsem z nich vodu, tu jsem poslal směrem k Martinovi a udělal mu menší potopu. Kbelíky jsem si narovnal do komínu a pomalu je postrkoval směrem dolů. Tekla trochu voda, tak než jsem došel na "Nádraží" bylo to trochu wellness. Potom jme už šli přesouvat. Martin kopal a pomáhal kbelíkům při rozjezdu, já jsem přitahoval vozíky k sobě a předával je Jarkovi. Než jsme narovnali dost kbelíků, aby jsme se museli přeskupit a napodávat si je na "Nábřeží", přišel Honza. Tak jsme pokračovali téměř bez zastavení a v jednom tahu se kyblíky přesouvali od Martina, který je plnil, až k Honzovi, který je ukládal. Když jsme vyčerpali zásobu prázdných kbelíků donesených od vrátku, šli jsme hledat další. Některé prázdné jsme našli v zatáčce před plazivkou a některé už plné za plazivkou. Všechny prázdné jsme naplnili a s ostatními přesunuli na "Nábřeží". Potom následoval úklid a hurá k Němcům do hospody. Děkuji všem, kteří se na akci podíleli.

Zúčastnil jsem se já, Martin, Hóky. Povrchová hlídka Pavlína.

Pracovní akce Kamenný ponor. Při poslední akci na Vánoce jsem chtěl dráhu opravit sám, ale neměl jsem vhodné nářadí. Takže oprava dráhy proběhla až dnes. Celkem jsme předělali tři body dráhy včetně kotvení. Já a Martin jsme řezali, páčili, tloukli a Hóky dělal hlavní instrumentářku. Akce netrvala dlouho a nevypisoval jsem ji, né že ostatní akce bych vždy vypisoval :-) . Stačilo chvíli telefonovat :-) . Po akci na Ovčíně jsme jeli ještě něco dodělat k propasti U Obrázku a pokračovali jsme do hospody k Němcům. Tam už jsme ale jenom jedli.

Zúčastnil jsem se já.

Pracovní akce Kamenný ponor. (vánoční úklid). Když jsem před pár týdny lákal kluky na Štědrý den do Krasu na akci, mysleli si o mě, že jsem se bouchnul do hlavy a přeskočilo mě. Nebo že mě začalo úplně obyčejně mrdat v hlavě. Nemám děti, takže jsem si řekl, že nikomu tento den moje neúčast na vánočních aktivitách náladu nepokazí. Naplánoval jsem si akci zaměřenou na údržbu a úklid. Sepsal jsem si činnosti, co bych chtěl udělat a postupně na ně sehnal materiál. Také jsem naplánoval přivézt na lokalitu několik dlaždic, které jsem získal za odvoz a chtěl bych z nich na jaře vyspravit některá místa kolem vstupní šachty, s tím, že zpátky naložím do vozíku místo dlaždic prázdné kanystry. Ty už nám zavazí delší dobu při vstupu do jeskyně.

Bohužel v posledních dnech se zbláznilo počasí a nasněžilo docela dost sněhu a dnes začalo usilovně tát. Zavolal jsem tedy Jindrovi, který nabídnul pomocnou ruku. A po cestě jsem se stavil u něho, kde jsme vozík připojili na jeho auto (Ovečka 4x4). Já jsem jel bez vozíku a doufal jsem, že nahoru nějak vyjedu. Nevyjel jsem. Opět musel pomoct Jindra s „Ovcí“. Než jsem se nahoru "nějak" vyškrabal, byla skoro tma. Po tomto dobrodružství jsme se domluvili, že dnes mě bude hlídat on. Domluvili jsme čas do kdy se ozvu a rozloučili se.

Nachystal jsem batoh s věcmi a šel do jeskyně. Kvůli prudkému tání jeskyní tekla voda, nebylo jí úplně moc, ale na to, abych se dostatečně namáchal, to stačilo. Část úkolů jsem udělal, ale absence některých nástrojů (např. pravoúhlové brusky) mě zabránila opravit špatné spoje dráhy. Tak jsem udělal to, na co jsem stačil. A něco jsem i uklidil, ale čím víc jsem uklízel, tím víc jsem objevoval zbytečnosti, co by ještě uklidit chtěly. Zajímavé bylo, když jsem v mezipatře svázal 8 kanystrů do jednoho balíku s tím, že jsem naplánoval, jak je vytáhnu. Ale jakmile jsem zatáhnul za lano, kanystry se porovnaly, tak jak chtěly samy. Zkoušel jsem jim sprostě nadávat, ale vůbec nic si z toho nedělaly. Nakonec jsem je nějak dostal na povrch, ale docela jsem se zapotil. Kanystry i čurbes jsem naložil do vozíku a info Jindrovi, že jsem přežil, jsem odesílal před 21 hodinou.

Zúčastni jsem se já, Hóky, Martin, David a Honza.

Pracovní akce Kamenný ponor. Nápad na uskutečnění akce vzniknul postupně během minulé soboty. To jsme s Martinem a Hókym pracovali na jiné lokalitě. Během týdne jsem ještě oslovil ostatní a nakonec se nás sešlo tak akorát. Hlavním dnešním cílem bylo pokračovat v pokračování. Vedlejší cíle byly dodělání světel u vrátku a ubourání části kamene nad průlezem z "nábřeží" do pokračování k chodbičce Za Madonou.

Po převléknutí šel jako první do díry Martin, naspouštěli jsme mu věci a než jsme s ostatními slezli za ním, tak začal pracovat na zapojování světel. Chvíli po něm šel do jeskyně David s Honzou. Ti se šli pro změnu věnovat ubouráním kamenu. David k tomu měl svoji vrtačku "Milky Way". Hóky slezl jako předposlední, šel dělat podporu Martinovi, já jsem šel jako poslední. Když jsem přišel za klukama k vrátku, postupně jsme se vydali za ostatníma dolů do jeskyně. To už měl David s Honzou kamen rozvrtaný, bohužel technické problémy, které je potkaly, jim znemožnily kamen více provrtat. Tak jsme zkusili kamen rozbít pomocí většího bouracího kladiva, které jsme měli ssebou. Jde o kladivo půjčené od kolegy z práce Jirky . Ale kamen byl dost houževnatý, takže jsme ho jenom trochu "okousali" .

Po okousání kamenu jsme se s Hókym a Martinem vydali k útoku do zadní části jeskyně. David s Honzou ještě chvíli zkoušeli ruční nástroje na rozbití, potom se přidali k nám a prodloužili tak řetěz při těžení na meziskládku. Já s Martinem jsme se střídali na čelbě, Hóky s Honzou tvořili prostřední tým pro přepravu materiálu a David ukládal materiál na provizorní skládku (byl z něho ukladač). Protože David potřeboval jet trochu dřív domů, později ho nahradil Honza, takže měl na starosti větší úsek. Podle Hókyho se nám podařilo vytěžit lehce přes 50 kbelíků. A to je opravdu hodně vzhledem k podmínkám. Ale taky to znamená, že máme opět plnou meziskládku. Příští akci bych chtěl dělat údržbu a úklid a potom musíme zahájit odtěžování na povrch.

Děkuji všem za účast.

Zúčastnil jsem se já, Martin, Hóky, Vašek. Kontrolu na povrchu provedl David a Libor, ten nám dělal i hlídání.

Pracovní akce Kamenný ponor. Nápad na akci vznikl hned po té poslední. Po odtěžení materiálu ze skládky jsem si říkal, že by bylo dobré věnovat se pokračování. Aby jsme se mohli zase o kousek posunout. Sraz byl na desátou já Martin a Hóky jsme přijeli včas. Vašek měl drobné zpoždění. Než jsme přichystali věci a převlékli se, pochopili jsme, že zima už je opravdu tady. Foukalo a padaly krupky, no prostě fajn převlékání :-) .  

V jeskyni bylo krásně teplo.  Přesunuli jsme se až na konec, kde jsme začali hned po příchodu pracovat. Vypůjčené bourací kladivo Hitachi postupně zvětšovalo profil pukliny, resp. prohlubovalo dno. Když jsem měl dost načechraného materiálu, Martin, který byl hned za mnou, začínal trpět zimou. Předal jsme mu proto stroj,  aby se mohl taky zahřát. Zvětšil prostor před úžinkou. Hóky přitahoval vykopaný materiál k sobě a podával ho Vaškovi. Ten ho ukládal na skládku. Některé kbelíky vysypával a některé ne. Ty někdy příště přesuneme na "Nádraží" a potom odtěžíme na povrch. Vytěžili jsme 40 kbelíků, to není tak špatné. Akci jsme ukončili cca v 16 hodin. Počasí sice stálo za hovno, ale i tak to byla fajn akce.

Děkuji ostatním za pomoc.

Zúčastnil jsem se já a Hóky.

Pracovní akce Kamenný ponor. Akci jsem nevypisoval, většina lidí ze skupiny je na Balkáně, na expedici. Tak jsem oslovil tři kluky co nejeli a Hóky se ke mě přidal. Oslovil jsem např. i Aničku, ale bohužel nemocná končetina jí to zakázala resp. nedovolila. Chtěl jsem vytěžit na povrch kbelíky co jsme měli nachystané na nádraží. Hóky byl bez auta, tak jsem ho vyzvednul v Blansku. Na Ovčín jsme přijeli okolo půl desáté.

Ale jako vždy když jsme s Hókym na nějaké akci jsme prvně hovořili, tak k nějaké činnosti jsme se dostali až po půl jedenácté. Byli jsme jenom dva, takže po nachystání všech věcí se Hóky vydal do jeskyně na pozici k vrátku. Já jsem šel na Nádraží. Posílal jsem Hókymu plné kbelíky a on je ukládal různě kolem vrátku a do prostoru mezi vstupní šachtu a vrátek. Až jsme přesunuli všech 42 kbelíků. Přesunul jsem se na povrch a pomocí vrátku jsme je vytěžili všechny ven. Tentokrát Hóky postupně sypal obsah kbelíků do beček a posílal mi je na povrch. Já je vysypával z bečky do kolečka a převážel na skládku. Ta se později odvozí.

Akce netrvala dlouho, cca o půl třetí jsme měli hotovo i s naložením věcí. I tentokrát nás na dálku hlídal Libor.

Zúčastnil jsem se já, Martin, Jindra a David.

Pracovní akce Zouharův závrt. Původně jsem se nechtěl na akcích v Zouharovém závrtu podílet. Práce na Ovčíně není málo a než se závrt otevřel, opakovaně jsem byl ujišťován, že máme ve skupině mnoho zájemců o kopání. A tady na Zouharu budou rádi a v hojném počtu kopat. Libor mě před týdnem požádal, jestli bych nešel rozbít jeden kámen v profilu. Souhlasil jsem. Zavolal jsem Martinovi a poprosil ho o technickou podporu. Ten souhlasil, tak jsme se v sobotu sešli na desátou na místě.

Bohužel jsme rychle zjistili, že slibovaný žebřík chybí. Napsal jsem Liborovi co a jak. Libor okamžitě vyburcoval Jindru, který trávil sobotu s rodinou a ten nám přijel na pomoc s žebříkem. Potom zase odjel s tím, že se vrátí na konec akce. To nám nevadilo, na práci jsme stačili ve dvou. Než jsme začali, tak Martin volal s Davidem, který měl v plánu jet do Krasu fotit. A že prý se za námi zastaví. Kolem oběda přijel, to už jsme chvíli lámali kámen. Přivezl lahodný oběd a nakonec s námi zůstal až do konce akce, fotit nejel. Přijel i Jindra pro žebřík a i on přivezl jídlo.

Akci jsme ukončili kolem čtvrté hodiny. Děkuji všem, kteří se na akci podíleli.

Video od Davida

Na bádací činnosti se podíleli: já, Martin, Michal, Šimon, Marek, Honza T.. Navštívili nás: Jana s dětmi, Lumír s Natálkou a dcerkou, Libor s Hankou a v neděli Hóky, Hanka.

Pracovní akce Kamenný ponor. Původně jsem myslel, že tuto sobotu budu věnovat Zouharovému závrtu, kde se minulý týden pracovalo na otvírce nového vchodu. Ale kvůli technickým problémům byla akce přesunuta. A ozval se Martin, kterému také odpadla nějaká činnost. Tak jsem začal obvolávat a obepisovat ostatní, jestli by nemohli na Ovčín, že bychom těžili.

Nakonec se nás sešlo docela dost. Plán byl prostý, odtěžit co nejvíce materiálu z meziskládky, ideálně až na povrch. V první fázi jsme se přemístili na meziskládku a postupně jsme naplnili a přemístili kbelíky na nádraží. Následně jsme se přeskupili a těžili materiál v nich až na povrch. Potom se někteří odpojili (potřebovali jet domů). My ostatní jsme se opět přesunuli na meziskládku a nachystali ještě nějaké kbelíky na příště.

Po akci jsme se s Martinem přesunuli k Markovi na chatu, kde jsme grilovali a mudrovali. Na nedělní ráno jsme naplánovali další grilování a dvě exkurze. Na snídani a exkurze přijel i Hóky s Hankou.

Zúčastnili se: já, Martin, Hóky, Jindra, Vojta, Marek, Libor, Jarek, Hanka (od Libora), Hanka (od Hókyho), Šárka (od Hanky od Libora), Pavlína (asi svolávač akce), Kili a Lili (děti od Jindry), ukázat se přišla i Ivetka (skoročlenka z minulosti).

Zkušební ponory - lom Šošůvka. Akci vypsala Pavlína s tím, že Martin přiveze vybavení a zájemci si budou moci vyzkoušet potápění. Ve vodě v potápěčském se nakonec ocitli: Libor, Marek, Jarek, Hóky a samozřejmě Martin (jako instruktor) . Jindra a Pavlína plavali bez přístrojů a nástrojů. Kromě hlavního instrukrora pomáhala i Pavlína, která se také hojně potápí, takže k tomu má co říct. My ostatní jsme jenom koukali a blbě kecali. Také jsme grilovali, popíjeli a mudrovali. Bylo to příjemné setkání.

Zúčastnil jsem se já, Hóky a Martin a další.

Pracovní akce Kamenný ponor s netradičním průběhem. V pátek večer mi volal Jindra a nabídnul mi možnost svézt se po traverzu nad Macochou. Váhal jsem, na laně nejsem jako doma a navíc v sobotu jsme měli s klukama na Ovčíně akci. Ale nabídku dostal i Martin a Vojta. Tak jsme se domluvili, že se tam pojedeme alespoň podívat a případně do toho nepůjdeme. Sraz jsme měli na devátou nahoře u Macochy. Traverz jsme dali všichni bez problémů, když budu mluvit za sebe, tak strach jsem měl. Ale byla to paráda a šel bych klidně znova.

Než jsme dojeli na Ovčín, bylo skoro jedenáct, a Hóky už tam samozřejmě čekal. I Vojta jel Hókyho pozdravit na Ovčín. Protože bylo v plánu přespání do neděle, nikam jsme nespěchali. Před samotnou pracovní akcí jsme nakládali maso na večerní grilování a dost jsme hovořili. A tak se stalo, že do díry jsme lezli skoro v jednu hodinu. První úkol byl instalace lékárničky (to proto, aby se nám nikdy nic nestalo) . Po instalaci jsme se snažili pomocí bouracího kladiva zase o kousek postoupit, prohloubit úžinku na konci jeskyně a upravit prostor před úžinkou. O to jsme se podělili s Martinem a Hóky si vzal na starosti transport materiálu na meziskládku. Byl na to sám a měl toho až nad hlavu. Až Hóky skoro zarovnal meziskládku a téměř zamezil průlezu, tak jsme akci ukončili. Díky vysilující práci, nedostatku jídla a nadměrné intoxikaci alkoholem v předchozím dnu se Hóky dostal do něčeho jako Hypoglykemie. Naštěstí jsme měli nedaleko margotku a vodu, která mu pomohla.

Na povrchu jsme poklidili a hned po jídle jsme měli v plánu vyrazit k Markovi na chatu. Tam se odehrávalo plánování příští soboty o Zouharovém závrtu. Nachystali jsme gril, maso, pivo, rum, sýry, párky, omáčky a hlavně pepř (velmi důležitá surovina). A začali jsme hodovat. Soused Roman nám daroval stůl s lavičkami, tak jsme ho obsadili a grilovali. Zanedlouho se setmělo, ale pořád jsme měli v plánu, že půjdeme k Markovi, no ale až po jídle. V průběhu večera Martin napsal Pavlíně, aby za námi přijela. Už jsme mysleli , že jede. Přijel Marek se Světanou, se slovy „ Když nepřijde Mohamed k hoře... „. A měl pravdu. Později přijela i Pavlína. Takže žranice probíhala dál, stále bylo co grilovat a dlouho i popíjet. Došel rum, tak jsme přešli na víno. Nevím přesně v kolik Marek se Světlanou odjeli, už jsem byl nějaký vláčný. My jsme šli spát kolem půlnoci. Já s Hókym venku pod stanem ve spacákách a Martin a Pavlína v autě. Ráno jsme připravovali snídani: vajíčka, párky, káva, sýr, čaj, i nějaké to nealko. Martin s Pavlínou odjeli před polednem a Hóky asi v poledne. Já jsem se ještě trochu zdržel a odjížděl jsem kolem třetí odpoledne. Byla to super akce. 

Zúčastnil jsem se já.

Pracovní akce Kamenný ponor. Myšlenka o mikro pracovní akci vznikla během tohoto týdne. A chtěl jsem jenom trochu zmenšit, nebo ideálně odstranit vytěžený materiál. To se mi nepodařilo, ale i tak, většinu se mi podařilo odstranit, resp. odvozit. K tomu mi posloužilo kolečko, které máme uloženo ve vstupní šachtě, krumpáč, lopata, motyka srdcovka (gracka) a kus plechu kvůli pohodlnému nabírání (lopatování), toto jsem si přivezl z domova. Průběh práce byl asi takový: krumpáč, krumpáč, krumpáč, krumpáč, motyka, motyka, motyka, lopata, lopata, lopata, lopata, kolečko odvézt a vysypat a znova. Pořád dokola. Dokud nepřilétlo větší množství much a nezačali dělat: kous, kous, kous, kous, až jsem byl dostatečně pokousaný, zpocený a nasraný, tak jsem toho nechal.

Akci jsem nevypsal a nikomu jsem o ní neřekl, tak možná proto se nikdo nepřidal :-) .

Zúčastnil jsem se já, Hóky, Martin, Michal, Šimon a Jindra + děti.

Pracovní akce Kamenný ponor. Nedávno jsem nezávisle na sobě hovořil se dvěma členy Topasu o ignorování spousty našich jeskynářských kolegů ze skupiny, neodpovídat na emaily. I když jsme si to mnohokrát odsouhlasili na výročkách. Tito kolegové mi tvrdili, že má smysl psát emaily všem, obhajovali jejich chování. Tak jsem info o konání dnešní akce poslal všem členům (Šimona jsem vynechal, nenašel jsem kontakt. Přijel i tak!). Z 21 odpovědělo 10, myslím že nic moc :-( 

Ale dnešní akce byla super. Jako, je ještě něco málo, co by se dalo vylepšit. Ale to bude asi vždycky. Sraz byl standardně na desátou a celkem standardně jsem přijel pozdě. Hlavní dnešní úkol bylo vytěžení nachystaného materiálu na povrch. Takže po uvítacím ceremoniálu jsme nachystali věci a postupně je spouštěli do jeskyně. A postupně s věcmi se jednotlivci nořili do podzemí. Nakonec jsem zůstal na povrchu sám s Jindrou a jeho dětmi. Jindra měl dnes na starosti povrchový vrátek. Takže když jsem předal instrukce, na co by si měl dávat pozor, vydal jsem se také do podzemí za ostatními, abych přiložil ruku k dílu.

U spodního vrátku měl dnes službu IT tým. Michal a Hóky "ajťáci z bytovky" (každý z té své) . Když jsem viděl, že dokázali vše zapojit, připravit a zprovoznit, měl jsem opravdu radost. Tak jsem se po chvíli vydal dolů na "Nádraží" , kde byl Martin se Šimonem. Ale i tam jsem zjistil, že vše funguje bez problémů, i beze mě. To bylo poprvé od doby co jezdíme na lokalitu bez Havlíků, že bych nemusel u ničeho asistovat. "Takhle se asi cítí rodič, který předá řemeslo svému potomkovi" :-) . Tak jsem šel do koncové části jeskyně šolichat nějakou práci, ale protože jsem byl sám, tak jsem toho moc nedokázal, bez dětí to jde těžko. A všechny moje dnešní děti pracovali na těžení materiálu. Podařilo se mi alespoň vylovit krápník, který se při poslední akci převrátil do sedimentů a jen tak se tam povaloval. A vrátil jsem se za svými dvěma synky Martinem a Šimonem. V jejich společnosti jsem vydržel až do vytěžení posledních kbelíků.

Následovala cesta na povrch. Další z mých dnešních synů Jindra, odvezl svoje potomky a Šimona domů, měli ještě nějaké odpolední povinnosti a já s ostatními potomky jsme si dali pauzu. Následovalo grilování, odpočinek, relaxace a legrace. Přestávka nebyla úplně krátká, trvala 3 hoďky. Před koncem přestávky se vrátil Jindra a po přestávce odjel Michal. My ostatní jsme se vrátili do díry, abysme ještě přesunuli nějaký zapomenutý materiál z poslední akce. Rozbili jsme několik kamenů a vyčistili koncovou úžinku od sedimentů. Akci jsme ukončili v 19:15, resp. to jsme vylezli na povrch. Uklidili jsme materiál, rozloučili se a vydali se k domovům.

Na dnešní akci se na povrch vytěžilo 42 kbelíků a spousta kbelíků se přidalo na meziskládku, vypilo se několik piv, snědlo se 800g vepřového masa, 400g sýra, 320g párků, 250ml omáčky a bylo podrceno několik (kilo) gramů pepře. Byla to skvělá akce, kopec srandy a skvělé nálady. Díky kluci :-D     

Účast na 1. lokalitě   já, Hóky, Libor, Jindra, Lili, Honza T., Jirka S., Hanka.

Účast na 2. lokalitě já, Hóky, Hanka.

Pracovní akce. 1. Zouharův závrt, 2. Kamenný ponor.

Skruže k Zouharovu závrtu měli dovézt mezi osmou až půl devátou. Takže já sem dorazil asi ve čtvrt na devět, akorát když přivezl pán skruže. Ty budou sloužit k pozdějším pracím na závrtu. Přivezl pět skruží, všechny jsme je složili z auta a postupně nakutáleli až na místo, kde jsme je dočasně uložili. Potom první část pracovní soboty v krasu skončila.

S Hókym a Hankou jsme se přesunuli na Ovčín, kde jsme pokračovali ve třech. Přišla malá přeháňka, tak jsme chvíli počkali v autě. A cca v deset jsme se začali chystat. Dnešní plán je vyklidit nalámané kamení z úžiny a pokusit se nahlídnout do pokračování. Dnes nemáme centrálu, vrtačku ani paličku, prostě nic. Musíme si poradit jenom s tím, co máme v jeskyni. Domlouváme se tak, že já jdu na začátek, Hóky bude kousek před plazivkou, aby mohl přitahovat kbelíky s materiálem a Hanka je kousek od skládky, aby mohla případně vysypávat kbelíky. Když jsem se připlazil až k úžince, zjistil jsem, že máme nachystáno opravdu dost materiálu. Ani se to posledně nezdálo jako taková hromada :-). Většinou velké kameny. Začal jsem je vytahovat a přendávat do transportního kanystru aby je mohl Hóky přitáhnout. Většinu jsem jich nedával ani do kbelíků, jednak by se do nich nevešly a bylo to zbytečné. Hóky je vytahoval přímo z kanystru. Až byly kameny natolik velké, že jsem je nemohl sám unést. Přivolal jsem Hókyho na pomoc a tahali jsme je ve dvou. Jeden byl tak velký a těžký, že jsme ho museli uvázat na lano a postupně ho vysoukat. Zkoušel jsem mu docela sprostě nadávat, ale k ničemu to nevedlo, ani to s ním nehnulo. Největší kousky jsme už nikam dál nepřesouvali, dali jsme je ke straně a musejí si počkat na některou příští akci. Takhle jsme pokračovali tak dlouho, dokud jsme celý profil nevyčistili na průlez. Pokračování bohužel ještě volné na průlez není. Opět se trochu zmenšuje a pokračuje trochu dolů, ale na stávajícím průlezném konci je sediment.  Tak doufáme, že půjde profil zvětšit prokopáním. Konec akce jsme museli opět prodloužit, zase jsem měl špatný odhad. Tentokrát nás hlídal Jindra. Na závěr jsme zajeli do hospody k Němcům a dobře se nabaštili.

Zúčastnil jsem se já a Hóky.

Pracovní akce Kamenný ponor. Že bysme jeli bádat v týdnu byl návrh od Jindry, ale protože měl odpolední přemluvil jsem Hókyho. Cílem odpolední akce bylo ubourat jednu stranu úžiny tak, aby byla průlezná a dokázali jsme se podívat co je za ní. Sraz byl na půl čtvrtou na místě s tím, že nás bude hlídat Libor. S ním jsme se domluvili na půl sedmou. A potom to už byla klasika - centrála, vrtací kladivo, sekáč, nějaký ten vrták a práce. Průběh prací: zahájení akce, práce, práce, čůrání, práce, telefonování, práce, konec akce. Čas konce akce jsme museli jednou posouvat a to do devíti. To už jsme ale stihli, protože o půl deváté jsme lokalitu opouštěli.

Zúčastnil jsem se já, Martin, David, Honza, Libor a Jindra.

Pracovní akce Kamenný ponor. Už při poslední akci, kde jsme se s Martinem marně pokoušeli dostat do úžiny, kam nám jeskyně pokračuje, jsme se domluvili, že příští akce bude bourací, resp. pikovací. Akci jsem nevypisoval pro celou skupinu, ale jednotlivce jsem obvolal. S Martinem jsem se domluvil už při poslední akci a k němu přibyl David, Honza a nakonec i Libor s Jindrou. Ještě byla varianta, kde byl Hóky a Jarek, ale ti nakonec asi nedostali propustky :-).

Sraz byl klasicky na desátou. Když jsem dorazil na místo, už na mě čekal Martin. Vzápětí dojel Honza s Janou a dětmi a chvilku po něm i David. Základní sestava dne byla na místě a mohli jsme připravovat věci k bádání. Já jsem přivezl bourací kladivo půjčené od laskavého kolegy Jirky Kroupy z práce. David i Martin přivezli svoje soukromá vrtací kladiva Milky way. Nakonec se používalo to Davidovo. Má silnější stroj a větší baterky než Martin. Ale Martinovo bylo připravené jako záloha. Vzal jsem i fr. měnič, abysme si věci naposílali pomocí vrátku. Postupně jsme slezli do jeskyně, kde bylo krásně a příjemně, na povrchu bylo docela vedro. Honza šel na Nádraží, kam jsme se mu snažili dopravit pracovní materiál, bohužel vozíkům se nechtělo jezdit, asi z toho horka. Tak se Martin dobrovolně nabídnul, že je bude postrkovat při zaseknutí. Měl jsem chvíli dojem, že je postrkoval pořád. Ale nakonec se podařilo všechno dopravit až na Nádraží. Přesunuli jsme se tedy na konec a začali pracovat.

Honza s Davidem dostali instrukce, že až se objeví Libor, můžou se pokusit přepravit co nejvíce materiálu z meziskládky na Nádraží. Než ale přišel, věnovali jsme se s Martinem hlavně prohlubování profilu těsně před úžinkou. David s Honzou pracovali na úpravě několika míst. Hlavně kvůli snadnějšímu transportu materiálu. Práce spočívala v načechrání a následném odtěžení materiálu. Šlo to skvěle, náramně a nádherně. Až přišel Libor, David s Honzou ho okamžitě zapojili do přesunu materiálu. Při samotné akci jsem ho ani neviděl, měl omezený čas pobytu v jeskyni. Já byl na konci a on na začátku. Když měli téměř všechny kbelíky naplněné a přesunuté, přišel Jindra. Pomohl jim s přesouváním a rovnáním kbelíků na nádraží. Libor se rozloučil a odešel, Jindra dorazil až na konec za mnou, kde jsme ještě nějakou chvíli pracovali. Potom jsme se chvíli snažili nacpat do úžiny, ale zatím marně. Zatím :-) . S Jindrou jsme odcházeli z koncové části jako poslední a mezitím kluci všechno krásně uklidili. Je fakt skvělé a příjemné dělat takový koníček s kamarádka, kteří nejsou lhostejní a pálí jim to. Není potřeba je ke všemu pobízet, ale fungují naprosto samostatně a intuitivně. Když jsme byli s Jindrou pod šachticí, uvědomil jsem si, že klíče od auta mi visí dole v jeskyni. Jindra neváhal a doslova mě pro ně zaběhl (nechápu to). Kolem čtvrté hodiny jsme akci ukončovali.

Děkuji všem.    

Zúčastnil jsem se já a Martin.

Pracovní akce Kamenný ponor. Při poslední akci jsme těžili na meziskládku, proto dnešní akce byla zaměřená na rozšíření profilu v místě, kde pokračuje jeskyně úzkým profilem. Plus instalace nového kabelu.

Na dnešní akci jsem oslovil jenom Martina. Je pracovitý, pilný a ochotný. Takže když jsem po něm chtěl, aby vzal soukromé vrtací aku kladivo značky Milky Way, nebo možná Milwaukee, tak souhlasil. Nabil dvě baterie a přijel na desátou ke vstupu. Zde jsme nachystali věci, já jsem lehce posnídal, převlékli se a domluvili jsme Libora, aby nás na dálku pohlídal a vydali se do jeskyně. Když jsme se dostali na úroveň nad "Nábřežím" začali jsme s instalací nového kabelu. Postupně jsme přidělávali kabel ke stěně, tak aby se nám nestávalo, že nám bude v budoucnu při dalších pracích překážet. Až jsme se dostali na konec plazivky s kabelem, tak jsme měli hotovo. Mohli začít pokusy o rozšíření dalších prostor. K tomu jsme měli v plánu použít osvědčenou metodu vstřelovacích patronek. Bohužel materiál, který jsme se snažili navrtat, byl příliš pórovitý a blbě vrstvený, takže jsme tuto metodu po několika pokusech vzdali. Ale protože jsme měli ještě jeden akumulátor vybitý jen na půl a druhý nabitý do plna, vydali jsme se na povrch pro majzl (sekáč), abysme se pokusili rozšířit prostor jinak.

I když hlásili celodenní pršení, tak venku nepršelo. Vzali jsme sekáče (raději dva), něco málo jsme snědli a vydali se zpátky do jeskyně. Sekací metoda byla mnohem úspěšnější, podařil se nám prostor zvětšit natolik, že jsme několik kbelíků odtěžili. Dokonce jsem pojal přesvědčení, že zkusím kousek nalézt do pokračování, abych zjistil kam dál vede jeskyně. Nebyl to nejlepší nápad. Strčil jsem hlavu do úzkého profilu a nalezl jsem co nejdál. Když jsem ale chtěl ven, tak se mi zasekla přilba. Po chvilce snažení jsem zavolal Martina, jestli by mi přišel na pomoc. Když mi pomohl a vyprostil mě, nedalo mi to a zkusil jsem to znovu. No a musel mě vyprostit podruhé. Potom někoho napadlo, že pokud by se dalo nalézt do profilu nohama napřed, třeba by se dalo lépe pracovat. Zkusil jsem to a tak mě Martin tahal potřetí. Počtvrté jsem to už nezkoušel.

Až nám došla, resp. odešla, všechna energie nejen v akumulárotech, vydali jsme se k povrchu. Tam nepříjemně pršelo, takže úklid a převlékání probíhalo ve zrychleném tempu. Liborovi jsem volal lehce po čtvrté hodině s tím, že jsme skončili a vše je v pořádku.